Lenka Šimečková je česká výtvarníčka a ilustrátorka, ktorá sa za posledné desaťročie etablovala ako jedno z najzaujímavejších mien vo svojom odbore. Jej pozoruhodná práca, často charakterizovaná desivou, snovou atmosférou, sa objavuje v komiksoch, knihách, hrách a dokonca aj na tarotových kartách.
Svoje diela prezentuje aj na sociálnych sieťach, kde si získala desiatky tisíc sledovateľov po celom svete. Lenka, ešte raz Vám ďakujeme za prijatie pozvania na tento krátky rozhovor.
Lenka, Vaša tvorba je často charakterizovaná desivou, snovou atmosférou. Čo vás inšpiruje k vytváraniu práve takýchto diel?
Jako malá jsem mívala noční můry a bylo mi poraděno, ať se z nich vykreslím. A to mi zůstalo dodnes, s tím, že nyní mě ty sny baví a ráda se inspiruji tou divností v nich, kdy jsou jednotlivé elementy v nich normální, ale v celku je tam cítit nějaký bizár, který nelze zcela identifikovat nebo uchopit.
Ako prebieha váš kreatívny proces od prvotnej myšlienky až po finálnu ilustráciu? Dávate si počas tvorby jedného diela aj pauzu na spracovanie iného, či musíte dotiahnuť najprv aktuálnu prácu, a až následne sa pustiť do ďalšieho?
Multitasking mi moc nejde a propadám při něm stresu. Mám ráda při práci na něčem novém tzv. „uklizeno na stole“, takže většinou pracuji vždy na jedné věci. Někdy se kvůli tomu ale zaseknu, když zrovna při té jedné zakázce narazím na blok, tak na tom strávím i pár týdnů a nejsem schopná mezitím pracovat na něčem jiném, protože mi ta zaseknutá stále straší v hlavě.
A co se týče kreativního procesu, při volné tvorbě to začne nějakou siluetou, kompozicí, tvarem, který mě napadne třeba před spaním, který mi přijde zajímavý, načrtnu si ho a postupně se mi tam vynořují detaily. Když už to vidím nějak konkrétněji, hodím to tužkou na papír a pak naskenuji do počítače, kde to vybarvím.
Ráda si pak s barvami hraju a hejbu s nimi, změna jednoho odstínu může ilustraci hodit do úplně jiné atmosféry.
Spolupracovali ste na rôznych projektoch, vrátane komiksov, kníh a hier. Ktorý z týchto formátov vám najviac vyhovuje a prečo?
Ilustrace knih je taková pohodová, člověk má u toho často volnější ruku v tom, jak to pojme. A zvlášť ilustrovat klasiky je super na nějaký kreativní sebevyjádření. Jen tedy finančně je to u nás dost bída.
Karetní hry jsou zábava a většinou i daleko lépe odměněná. Ne všechny zadání se trefí do nálady, ale zatím bylo více těch co ano, než těch, co ne. Takže obecně je to teď co mě asi baví nejvíc.
S komiksem jsem si zkušeností přišla na to, že na ně nemám staminu. Ráda se s obrázky patlám, detailuju a u komiksu je tenhle přístup sebedestrukční. Neumím věci dostatečně zjednodušit a zrychlit (a ani to moje ego asi vnitřně nechce), abych při tom množství, které je pro komiks potřeba, nevyhořela či si neuhnala nějaký zdravotní problém.
Takže jsem se zařekla, že když komiks, tak jen sem tam nějakou minipovídku pro sebe. Ale jinak se budu držet třeba jen obálek, kde to puntičkářství a detailování člověka nesemele, protože jde jen o jeden obrázek a ne x stran obrázků.
Spomeniete si aj na jedno konkrétne dielo, na ktorom ste pracovali a považujete ho za doposiaľ taký pomyselný „highlight“ vašej umeleckej kariéry?
Tak profesně určitě ilustrace Olivie Voldaren pro MgT (Magic The Gathering): Innistrad: Crimson Vow, která byla použitá na balení Booster setu, včetně těch stojanů a pod. Jako malá jsem v pokojíčku měla plakáty s ilustracemi od MtG umělců a říkala si, že tohle jednou chci umět a dělat, takže tohle byl takovej můj dětskej bucket list odškrtnutej.
Vaše ilustrácie sa objavili aj na tarotových kartách. Ako ste pristupovali k tomuto projektu a čo vás na ňom najviac zaujalo?
Byla to série tarotových karet, zamýšlených jako doplňková mechanika ke hře Arkham Horror od Fantasy Flight Games. Oslovil mě na to art director Jeff Lee Johnson, který byl super. Dal mi základní zadání, ale na styl či atmosféru mi nechal volnou roku, ať to pojmu jak chci.
Vzhledem k tomu, že je to z Lovecraftovského světa, chtěla jsem aby karty působily chladně, odtažitě a vlhce, jako rytiny na stěnách tajemného kameného paláce, co se vynořil po bouři z nehostinného moře, fragment neznámé civilizace, staré, ale časově nezařaditelné.
Proto mají všechny postavy na kartách zakryté oči, pro vyvolání toho pocitu odtažitosti, tajemství, cizosti. Zároveň jsem se ale chtěla vyhnout těm stereotypiním Lovecraftovským symbolům, chobotničkám apod., zanechat jen ten pocit nepohodlí z neznámého, chladu a vlhkosti.
Ako vnímate súčasnú českú komiksovú scénu a svoje miesto v nej?
Přiznám se, že už se moc neorientuji. Sama jednou za sto let přispěji nějakou krátkou povídkou třeba do Aarghu!, s tím co si nakreslím jen tak sobě pro radost, ale cítím se spíš doma v ilustraci.
Aké techniky a nástroje najčastejšie používate pri tvorbe svojich ilustrácií?
Obyčejné měkké tužky a sem tam grafitový prášek. A po naskenování pak barvení v grafických programech.
Ako ovplyvňuje vaša prítomnosť na sociálnych sieťach vašu umeleckú kariéru a interakciu s fanúšikmi? Inšpirujú Vás niekedy aj fanúšikovia k tvorbe ďalších diel?
Sociální sítě mi hodně pomohly, začala jsem postovat svoje věci v době, kdy byly algoritmy ještě příznivé a lidé na vás snadno narazili. Začaly mi tak chodit nabídky na zakázky aniž bych musela já sama obesílat naklatadelství.
Byla to i trošku ale past, protože lidé na internetu třeba nejvíce reagují na fandomovskou tvorbu, takže když koukáte na ohlas na fanart vs. vlastní tvorbu, můžete mít pocit, že vlastní tvorba se nevyplatí.
V tom jsem se jeden čas musela trochu krotit a srovnat kurz, protože fanart možná dostane víc sdílení, ale do profesionálního portfólia se nehodí. Vnitřně to je sem tam cítit, jako když plníte požadavek algoritmů a ne sebe.
V posledních pár letech sice postuji, ale jinak sítě už moc nepoužívám. Nějak jsem na ně ztratila trpělivost, možná tím, jak se feedy změnily v náhodnou snůšku doporučených, namísto odebíraných, plus preference videí nad obrázky… Vydržím scrollnout dva příspěvky a cítím, jak mě to vysává, tak to zase vypnu.
Všimli sme si, že ste párkrát spomenula, že Vás inšpirujú staré horory. Ktoré konkrétne filmy alebo autori vás najviac ovplyvnili Vašu tvorbu?
Miluju staré gotické horrory pro jejich atmosféru, Hammeráky s Christopherem Lee a Peterem Cushingem, různé prokleté domy, upířiny a klasiky s Vincentem Pricem. Ale taky Hellraiser, či nedávná Mandy, aka body horror v latexu. Jedním z mojich neoblíbenějších filmů je Ravenous pro svojí viscerální hru na kočku a myš na pozadí atypické hudby.
Taky mám moc ráda původního Wicker Mana a moc mi dělá radost už pár let trvající renesance tohto typu folk horroru.
Vaše ilustrácie sa nedávno objavili aj na zberateľskej kartovej hre – Star Wars: Unlimited. Ako vyzerala celá vaša spolupráca? Dostali ste určitý počet kariet a charakterov, ktoré musíte vytvoriť?
Ano, napsali mi, zda bych měla zájem a cca kolik karet bych zvládla do určitého termínu. Já se jich zeptala, jestli mají volné postavy z temné strany síly ke kreslení a bylo. Vzhledem k tomu, že se to celé ještě pak posílá na schválení Disneymu, reference a instrukce byly hodně konkrétní a ještě se pak dost reviduje.
Dělala jsem jich dost. Karty ale vycházejí a budou vycházet v různých rozšířeních ještě nějaké dva roky, takže nějaké z nich budu moci ukázat až tehdy.
V roku 2019 ste sa objavili aj pod dielom „r(ender)”, o ktorom písalo niekoľkých svetových portálov ako The Hollywood Reporter a pod. Aké výzvy ste museli prekonať pri práci na projekte pre americké vydavateľstvo?
To byl ten projekt, který mi ukázal, že na větší komisovou práci nemám staminu. Spisovatelka a editorka byly skvělé a projekt samotný mě námětem bavil. Ale přišla jsem na to, že nekreslím dostatečně rychle, abych dávala americké tempo vydávání. Taky mám problém si nechat pomoci, když mi nabízejí třeba inkera či flatera, jelikož chci mít přesnou kontrolu nad podobou kresby.
Nakonec jsem si uhnala zánět žil ze sezení nad kreslením a musela to pro své zdraví raději pustit.
Ako sa vaša tvorba vyvíjala od začiatku kariéry až po súčasnosť? Ako by ste zhodnotili Lenku Šimečkovú a jej prácu pred 10 rokmi v porovnaní s dneškom?
Před deseti lety jsem nedělala nic jiného, než kreslila. Kromě toho nic jiného neexistovalo. Hodně jsem toho udělala a stíhala to bleskem, ale nebyla jsem s tím spokojená a stále hledala svůj styl. Dnes jsem sice v kreslení pomalejší, ale vyrovnanější a s lepší balancí ostatního v životě. Svůj styl už nějak mám uchopený, takže když vidím nápad v hlavě, vím, jak ho funkčně přenést do reálna.
Aké sú vaše aktuálne plány do budúcnosti? Pracujete na nejakých nových projektoch, ktoré by ste mohli predstaviť?
Chtěla bych si udělat sérii volných ilustrací s takovými monster slečnami. To už mi tam leží pár let a zatím přes zakázky se k tomu dostávám jen pomalu. Taky bych chtěla nějak rozjet prodej nějakých tisků, ráda sbírám autorské piny, tak bych chtěla vyrobit i nějaké vlastní a podobně. Ale zatím mě na tom děsí celá ta logistika a kontrola kvality, takže to stále odkládám.
Akú radu by ste dali mladým umelcom, ktorí sa chcú presadiť v oblasti ilustrácie a komiksu?
Dokud máte volný čas, třeba při škole, tak kreslit a kreslit co vás baví, a raději než mířit obecně a široce, si najít svoji vášeň, žánr a ten rozvíjet, rozkreslovat. Taky se ale nesnažit hned najít a zamknout do stylu, ten musí přijít sám právě skrz vykreslení. A když to člověk najde a ubytuje, tak lidi najdou vás.