Dobrý deň, pani Fundová! Na začiatok mi dovoľte, aby som Vás v skratke predstavil čitateľom. Už pred nejakým časom ste založili veľmi zaujímavý profil na sociálnych sieťach, ktorý sa obsahovo venuje 90. rokom, a všetkému, čo sa v danej dobe dialo.
To zahŕňa rôzne zábavné hry, relácie, úryvky z magazínov, alebo pamätné sociálne aplikácie, do ktorých príspevkov nostalgicky vnášate osobitnú vášeň, a bavíte tak svojich sledovateľov a fanúšikov. Mimo iného ste spisovateľkou a autorkou kníh, ako napr. Devadesátky, Milénium, Hezký, ale narovnej se!, alebo Příběhy čvrtí – Vinohrady, ktoré sa taktiež tešia veľkej obľube.
Je niečo, čo by ste v úvode doplnili?
Myslím, že vše sedí. 🙂
Ako toto Vaše dobrodružstvo, naprieč rôznymi obdobiami začalo?
Bylo to v roce 2017, když McDonald’s slavil 25. výročí v Česku (resp. Československu) a publikoval k tomu tiskovou zprávu, ke které připojil řadu fotek ze slavnostních otevření McDonaldů v 90. letech. Celebrity na nich seděly hodobóžově oblečené v McDonaldu, popíjely Bohemku a u toho poprvé ochutnávaly cheeseburger apod.
Ty fotky mě opravdu fascinovaly, a tak jsem ještě ten den založila na Facebooku stránku “Pure devadesátky”, kde jsem se rozhodla publikovat bizarní fotky z 90. let. Brzy jsem založila také stejnojmenný instagramový profil. A tím to všechno začalo.
90. roky sú skutočne bohaté na rôzne spomienky. Čo sa Vám ako prvé vybaví pri vete „Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského?“
Vybaví se mi dětské roky, kdy s mým starším bratrem sedíme před televizními obrazovkami a těšíme se na zahraniční seriály na České televizi. Alf, Simpsonovi, Přátelé… Fascinující je, že si celá moje generace tuhle větu a jména pamatuje a máme k těmhle televizním vzpomínkám sentimentální vztah.
Určite si spomínate na zábavné televízne stanice, ako bol Jetix, Fox Kids, a ešte pred nimi „Supermax“. Máte aj vy svojho favorita, v podobe relácie, ktorá bežala na týchto kanáloch?
My jsme s mým bráchou, kromě českých stanic, sledovali na satelitu kanál Cartoon Network. Nejraději jsme měli seriál Cow and Chicken a také Dexter’s Laboratory. Bylo nám tehdy úplně jedno, že anglicky neumíme, stejně nás ty seriály děsně bavily.
Kedy sa u Vás prvýkrát zrodil nápad vydať knihu?
Jak už jsem zmínila, nejdříve jsem si na Facebooku a Instagramu založila profily “Pure devadesátky”. Čím dál častěji jsem ale k fotkám psala dlouhý kontext – kdy vznikly, kdo a proč na nich je, jaký příběh se za nimi skrývá… Najednou byly ty popisky u fotek stejně důležité jako fotky samotné. A tak jsem si řekla, že by stálo za to vytvořit celou knihu o 90. letech.
Na začiatok by sme, ako prvé dielo spomenuli spomínané „Devadesátky“. Ide o knihu, so zameraním na porevolučnú éru, kde mapujete rôzne zákutia, ktoré v ľuďoch vyvolávajú určitý pocit nostalgie. Vedeli by ste nám „Devadesátky“ bližšie priblížiť?
V knize Devadesátky se zaměřuji především na pop-kulturu a společenské fenomény, jako je třeba móda, gastronomie nebo technologie. Co se týče politiky a různých mafiánských kauz, které jsou nedílnou součástí porevoluční dekády, tak o těch se píše v mnoho jiných knihách. Já jsem v 90. letech byla dítě a chtěla jsem se zaměřit na témata, která ovlivňovala mně.
Ale samozřejmě by nedávalo smysl, aby kniha o 90. letech byla celá z pohledu tehdejšího dítěte. Proto jsem přizvala různé osobnosti, které byly součástí fenoménů 90. let, aby mi do knihy napsaly svou vzpomínku na porevoluční dekádu. A oslovila jsem i mnohem starší generace, než jsem já, díky čemuž jde o mezigenerační výpověď.
Čo je v rámci 90. rokov Vaša najobľúbenejšia téma, produkt, alebo relácia, ku ktorej sa vždy s radosťou vraciate?
Já jsem měla vždycky hodně ráda televizi, bavilo mě dívat se i na pořad Volejte řediteli, kde tehdejší ředitel TV Nova, Vladimír Železný, divákům přibližoval informace o sledovanosti a různé zákulisní zajímavosti. Nakonec jsem média a televizi dokonce i vystudovala jako obor na vysoké škole. Asi i z těhle důvodů jsem se při psaní Devadesátek jako první pustila do kapitoly Televize.
Bavilo mě vzpomínat na tehdejší televizní fenomény, oblíbené seriály, dabéry, programovou skladbu a podobně.
V jednom z rozhovorov ste spomínali, že sa nerada vyjadrujete k mafiánskym kauzám, ktoré významne poznačili 90. roky. Je za tým do určitej miery aj „strach“ vyjadrovať sa na určité témy, alebo skrátka nemáte o dané odvetvie hlbší záujem?
Určitě to není strach, spíš si uvědomuju, že o kauzách nevím tolik informací jako různí špičkoví investigativní novináři. Oni jsou těmi nejpovolanějšími, kdo se ke kauzám mohou vyjádřit. A ano, ani kauzy tolik nejsou moje záliba.
Za zmienku stojí dozaista aj pokračovanie knihy „Devadesátok“, ktoré nesie názov „Milénium“. V tomto diele sa dočítame o ďalších zaujímavostiach, ktoré postihli život ľudí na začiatku tisícročia. Ako by ste v skratke opísala toto literárne dielo?
Zatímco kniha Devadesátky se věnuje celé dekádě, u knihy Milénium jsem se rozhodla zaměřit se pouze na část dekády, a to prvních pět let nového tisíciletí. Určitě hned každého napadne: “Proč?” Je to snadné – protože druhá půlka první dekády podle mě už byla dost podobná dnešní době, a to zejména díky sociálním sítím.
Mezi roky 2005-2010 vznikl totiž Facebook, Instagram, YouTube… takže ty fenomény ještě dostatečně vykrystalizovaly, abych o nich mohla napsat vzpomínkovou knihu. Zatímco těch prvních pět let, tedy roky 2000-2005, je taková přechodná doba mezi bláznivými devadesátkami a současnou érou.
V knize Milénium se věnuji třeba začátkům internetu, nástupu mobilních telefonů, multikinům, které v té době byly v Česku i na Slovensku novinkou atd…
Podobne, ako pri prvom knižnom vydaní. Máte aj v rámci doby zo začiatku tisícročia, Vašu obľúbenú tému, ku ktorej sa rada vraciate? Prípade, je niečo, čo by ste odporučili čitateľom, aby v rámci nostalgického precítenia skúsili, pozreli alebo vypočuli?
Určitě to jsou začátky internetu. Já jsem “internetové dítě”, mám velmi kladný vztah k moderním technologiím. Počítač i internet jsme doma měli poměrně brzo, a tak už někdy kolem roku 2001 jsem si zkoušela založit svou první webovou stránku – byla věnovaná Harry Potterovi.
Kromě toho jsem každý den chodila na chat, na různá diskuzní fóra, zkrátka jsem hltala internet, když byl ještě tzv. v plenkách. Proto je internet mé oblíbené téma z období milénia.
Komu ste fandili v prvej českej Superstar?
Posílala jsem SMSky Julianovi Záhorovskému a Martině Balogové. Jenže jsem v té době ještě měla kredit, a tak mi vždycky strašně rychle došel, a rodiče na mě potom byli naštvaní.
Iba nedávno zo sveta odišla známa herečka Suzanne Somers, ktorá stvárňovala v mnohými obľúbenom sitcome Krok za krokom, oddanú manželku, a vzornú matku šiestich detí – Carol Foster/Lambert. Zasiahla aj Vás táto smrť? Sledovali ste tento seriál? Aký ste k nemu mali vzťah?
Samozřejmě jsem o úmrtí četla, také jsem informaci dávala na Pure devadesátky, ale že by mě to zasáhlo, to říct nemůžu. Asi proto, že Krok za krokem nikdy napatřil mezi mé nejoblíbenější seriály. Ano, sledovala jsem ho, i dnes se na něj sem tam podívám, když si zapnu televizi a zrovna běží, ale vadí mi v něm ta morální linka.
Okrem „Krok za krokom“, sme mohli sledovať niekoľko podobných amerických sitcomov, ktoré sme s úžasom sledovali každý večer. Vybavíte si konkrétne seriály, ktoré si radi pozriete aj dnes?
V tomhle případě musím říct jednu zajímavost: nejraději z těch klasických sitcomů mám – asi jako každý druhý – seriál Přátelé. Přitom jsem ho ale jako dítě ráda neměla. Pamatuji si, že ho vysílali na České televizi hned po seriálu Simpsonovi, a já jsem vždycky měla vztek, že Simpsonovi už končí a místo nich začínají Přátelé.
Začala jsem je mít ráda až někdy v sedmnácti nebo osmnácti letech, když mi kamarádka pustila díl, kde se Ross ožení s Rachel v opilosti v Las Vegas. Zdálo se mi to dost vtipné a dodnes je to můj nejoblíbenější díl. Pak jsem si sem tam nějaký díl Přátel pustila, vzala jsem je na milost a na vysoké škole jsem je zkoukla celé. No a od té doby jsem všechny díly viděla třeba desetkrát.
A jaké sitcomy jsem měla ráda i v dětství? Třeba Ženatý a bez závazků nebo Kutil Tim.
V posledných rokoch sa čoraz viac upozorňuje na sexuálne násilie, ktoré sa odohrávalo poza oponou výroby týchto seriálov. Spomeňme v krátkosti napr. amerického herca Billa Cosbyho, ktorý sa dopustil niekoľko podobných ohavných činov. Aký máte názor na takéto kauzy? Majú podobné správy vplyv aj na Vašu tvorbu?
Podobné zprávy mají vliv na mou tvorbu takový, že bych asi už dnes nedala na Pure devadesátky nostalgický příspěvek zaměřený na Billa Cosbyho, a to jsem přitom jako malá s babičkou sledovala seriál Cosby Show. Ale že by to nějak výrazněji ovlivňovalo moji tvorbu, toho si nejsem vědoma. A co si o těch kauzách myslím?
Že je nutné k nim přistupovat opatrně, ověřit informace, zda jsou pravdivé, a že opravdu jde v mnoha případech bohužel o ohavné činy.
Vy sa na scéne umelcov, v rámci populárnej kultúry, vyskytujete už nejaký čas. Vaše diela, ako aj obsah, ktorý tvoríte sa opierajú o množstvo najrôznejších odvetví tohto širokého spektra. Vybavíte si aj nejaké zaujímavé, avšak nemilé spomienky, ktoré sú spojené s Vašou tvorbou?
Když jsem vydala knihu Devadesátky, někteří mi vyčítali, že kniha neobsahuje společenskou sondu, zamýšlení se nad tehdejší sociologickou a politickou scénou a podobně. Jenže já nic takového vydat nechtěla, vždyť na to tu jsou jiní a mnohem lepší odborníci. Já bych ani nic takového napsat nedovedla.
Navíc na 90. léta (a jakékoliv jiné období) se přece dá nahlížet různými způsoby a já si zkrátka vybrala jen jeden z těch mnoha náhledů – popkulturní, mainstreamový.
Naopak, ste čoraz populárnejšou osobnosťou v širšom povedomí ľudí. Viete nám priblížiť aj nejaké momenty, spojené s touto prácou, pri ktorých sa Vám vždy vyčaruje úsmev na tvári?
Moc mě baví, když za mnou někdo osobně přijde a přinese mi nějakou svou vzpomínku na dětství v devadesátkách. Ale k úsměvu mi stačí i jen to, když za mnou někdo přijde, že ho moc baví moje tvorba, že díky ní jsem mu třeba zlepšila náladu. Nebo když chce někdo podepsat knihy a napsat do nich věnování svým blízkým a hrozně se u toho těší, až svým blízkým tu knihu věnuje.
Pomaly sa približujeme k záveru interview. Preto by sme radi čitateľov informovali, či je možné sa v blízkej budúcnosti tešiť na nejaké nové projekty, na ktorých pracujete?
Před pár měsíci jsme v rámci mé práce pro vydavatelství Czech News Center spustili projekt Prostě fenomén, ke kterému jsme založili i stejnojmenný YouTube kanál. Na něm publikujeme rozhovory s různými zajímavými osobnostmi.
V příštím roce by ale ml vznikat i další video obsah, který budeme na tento profil umísťovat. A zaměřený by měl být právě na nejrůznější vtipné a zábavné retro fenomény, jako je třeba elektronické zvířátko Tamagotchi.
Taktiež, ak by sme mali záujem stretnúť sa s Vami aj osobne, zakúpiť si knihu priamo od Vás, nechať si ju podpísať, alebo podpísať kúsok oblečenia (možno aj ruku, ako sme to mali v obľube pri obháňaní finalistov zo Superstar), bude to možné na nejakom podujatí? Ak nie, kde všade sa môžeme dostať k Vašim knihám?
Občas mívám nějaké přednášky a diskuze, pokud se týkají Devadesátek a Milénia, tak o nich informuji na Instagramu Pure devadesátky. Ale určitě je možné se domluvit na osobním setkání a nejen ruku každému moc ráda podepíšu :)). Na Slovensko jde mé knihy objednat ze slovenského e-shopu Albatros Media – konkrétně zde Devadesátky a zde Milénium.
Je niečo čo by ste v závere odkázali čitateľom, Vašim fanúšikom, príp. neprajníkom (ak sa takí nájdu)?
Že jsem moc ráda, že mě sledují a že mají rádi mou tvorbu. Dělám to především pro ně, pro sebe samotnou bych to nedělala. 🙂 Těší mě, když jim svou tvorbou mohu zlepšit den. A nepřátelům? Že není nic lehčího než mě na sociálních sítích přestat sledovat, jde to udělat jedním klikem. Ale naštěstí moc haterů nemám!
Pani Fundová, my Vám srdečne ďakujeme za Váš drahocenný čas, ktorý ste venovali tomuto interview. Prajeme Vám a celému Vášmu tímu veľa úspechov a ďalších skvelých diel, ktoré nám približujú život v minulosti a spríjemňujú nám tak voľné chvíle.